Messer Czech Republic

HyCut – vodík jako palivo otevírající nové možnosti autogenním technologiím

Written by Dana Koepplova | 16.2.2026 9:00:00

HyCut – vodík jako palivo otevírající nové možnosti autogenním technologiím

Autogenní technologie mají ve strojírenské výrobě dlouhou a pevnou tradici. Jsou léty prověřené, spolehlivé a dobře známé. Co se ale stane ve chvíli, kdy se změní jedna z jejich klíčových složek – zdroj energie?
Právě nahrazení konvenčních hořlavých plynů vodíkem přináší nový pohled na efektivitu, bezpečnost i ekologii autogenních procesů. Pojďme se podívat blíže na to, co změna znamená v praxi.

Konvenční technické plyny a jejich limity

Základem autogenních technologií je kombinace oxidačního plynu (kyslík) a hořlavého plynu.
Nejčastěji používané hořlavé plyny jsou:

  • acetylen
  • propan
  • zemní plyn
  • etylen

Všechny tyto plyny mají jedno společné – jde o uhlovodíky, tedy sloučeniny uhlíku a vodíku. Při jejich spalování vzniká:

  • oxid uhličitý (CO₂)
  • voda (H₂O)

S rostoucím tlakem na snižování emisí CO₂ a zároveň požadavky na vyšší produktivitu se proto začíná prosazovat alternativní hořlavý plyn: vodík – HyCut.


Obr. 1: Vznikající emise při řezání plamenem



Vodík a vodíkový plamen: vlastnosti a bezpečnost

Vodík je nejlehčí prvek periodické tabulky a přibližně 14× lehčí než vzduch. Tato vlastnost má zásadní bezpečnostní výhodu – při případné netěsnosti rychle stoupá vzhůru a nehromadí se v rizikových zónách.

Bezpečnostní aspekty vodíku
  • vyšší teplota samovznícení než acetylen i propan
  • ke vznícení je potřeba alespoň 4% koncentrace ve vzduchu
  • nižší riziko zpětného šlehnutí díky menší rychlosti hoření

Vlastnosti plamene
  • lehce namodralý odstín
  • přibližně o 70 % nižší UV záření než u acetylenu nebo propanu
  • tišší provoz
  • menší tvorba prachových částic
  • lepší hygienické podmínky pracoviště

Nevýhodou může být o něco složitější seřízení plamene, protože není jasně zřetelná jeho primární a sekundární část. Naopak výhodou je koncentrovanější teplo, což se hodí při:

  • rovnání materiálu
  • svařování plamenem
  • nahřívání


Tabulka 1: vlastnosti hořlavých plynů a plamene

Obr. 2: Vodíkový plamen

Strojní kyslíkové dělení materiálu s vodíkem

Při kyslíkovém řezání je nejprve nutné materiál lokálně ohřát na zápalnou teplotu. Díky vysoké energetické hustotě vodíkového plamene dochází k:

  • rychlejšímu nahřátí
  • možnosti vyšší řezné rychlosti
Praktické porovnání: vodík vs. propan

Test proběhl na oceli S355 o tloušťce 60 mm.

Propan:

  • řezná rychlost: 230 mm/min
  • čas nahřátí: cca 35 s

Vodík:

  • řezná rychlost: 410 mm/min
  • čas nahřátí: cca 20 s

Tvrdost materiálu

Měření mikrotvrdosti ukázalo:

  • lokální zvýšení tvrdosti blízko řezné hrany
  • ve větší hloubce stejné nebo nižší hodnoty než u propanu
  • minimální snížení řezné rychlosti problém eliminuje

Výsledek: i při konzervativním nastavení je vodík výrazně rychlejší než propan.


Tabulka 2: Jednotlivé vzorky

Ekonomika, skladování a logistika

Ekonomické vyhodnocení přechodu na vodík je poměrně jednoduché. Stačí znát:

  1. Průtok plynů (kyslík + hořlavý plyn)
  2. Čas operací
  3. Cenu plynu za kg nebo m³

Významnou roli do budoucna sehraje také cena emisních povolenek.
U vodíku je nulová, protože při spalování nevzniká CO₂.

Skladování vodíku
  • tlakové lahve 200–300 bar
  • žádné omezení maximálního odběru
  • vhodné i pro vysokoprůtokové hořáky
  • možnost svazků lahví nebo stacionárních zásobníků
  • plnění pomocí bateriových vozů = efektivní logistika

Tabulka 3: Výsledky měření mikrotvrdosti HV1

Graf 1: Měření průběhu mikrotvrdosti HV1

Závěr

Vodík v autogenních technologiích nepředstavuje jen ekologickou alternativu, ale především technologický posun.
Řešení HyCut nabízí:

  • vyšší rychlosti řezání
  • lepší pracovní prostředí
  • nižší emise
  • dlouhodobý ekonomický potenciál

Uplatnění nachází nejen při strojním a ručním dělení materiálu, ale také při:

  • rovnání
  • nahřívání
  • pájení
  • svařování

Vodík tak otevírá cestu k modernější, efektivnější a udržitelnější výrobě.

Autor:
Ing. Jan Šplíchal, IWE – aplikační inženýr svařování a dělení materiálů, Messer Technogas s.r.o.


Obr. 5: Bateriový vůz